#10years

Udělala jsem to. Jinak, než jsem to plánovala. Ale… na tom nezáleží. Bylo to jednoduché. V zásadě… nic to nebylo. 10 let – po 10 letech… zase. Jsem zpátky. Jsem to já? Nebo se zase schovávám? Ne, schovaná jsem byla do teď. 10 let. Za 10 let jsem nenašla nikoho jiného… než sama sebe. Mělo […]

Read More #10years

Tělo = nepřítel (?)

Nikdy jsem nebyla spokojená. Vždy jsem na sobě našla kaz. Nevyléčitelný. Neodpustitelný. Z mého pohledu. Už na základní škole jsem bojovala se svým tělem. Respektive… byla jsem nejvyšší a “nejženštější” ze třídy. Což ovšem na malotřídce, kde bylo cca 5 holek nebylo nic zas tak těžkého. To mi samozřejmě došlo až mnohem později. Byla jsem […]

Read More Tělo = nepřítel (?)

R E D

Taky bych taková chtěla být. Něžně vášnivá, tajemně přístupná, smutně laskavá. Nosila bych šaty, přívěsky a amulety, podpatky, blyštivé náušnice… Květy ve vlasech. Vlasy… Vlasy v sobě ukrývají tajemství. Prý jsou symbolem ženství, vášně a sexuality. Vždycky mi záleželo na tom, jak vypadají mé vlasy. Musely být dlouhé, žádné složité střihy, žádné velké úpravy… Nic […]

Read More R E D

Jsi život

Jsi zvláštní člověk. Naše setkání je zvláštní. Víš, myslela jsem si o tobě zpočátku jen to nejhorší. Rozčiloval si mě. Ty tvoje řeči, to vynucování si pozornosti, dětinské pubertální vtipy, jakási neobvyklá zženštilost. Všichni okolo tebe ti to žrali. Já ne. My dva jsme se měli potkat. Cítím, že tě potřebuju. Máš v sobě život. […]

Read More Jsi život

Končím

Vonná svíčka zapálena, pracovní plocha uklizena, ve sluchátkách temná gothická hudba. Nemyslela jsem si, že to bude tak fajn. Jen já a tento bílý stůl víme, co jsem se v této poloze natrápila. Učení, psaní, stres. Smrt. Málem jsem se zabila kvůli škole. Před čtyřmi lety. Vlastně, nebylo to kvůli škole. Bylo to ve mně. […]

Read More Končím

Tma, chladno a má hlava

Podzim. Můj milovaný podzim. Už od ledna se na něj těším. Na to, jak budu sedět před domem v pergole, venku bude tma a chladno. Z dálky bude vidět jen matný obraz osvícené věže kostela v naší vsi. Právě jako teď. Je čtvrtého listopadu, půl šesté večer, jedenáct stupňů. Sedím na houpačce, na klíně mě […]

Read More Tma, chladno a má hlava

Uzdravila se?

Myslela si, že už je to za ní. Všechny ty problázněné noci. Pochodovala po svém pokoji, se sluchátky v uších, v noční košili. Pološílená. Jen hlasitá tvrdá hudba jí držela naživu. Bolest, kterou dokázal způsobit jen agresivní mužský křik. Dodával jí naději. “Co jsem vlastně v životě dokázala? Nic,” opakovala si stále dokola. Jako kdyby […]

Read More Uzdravila se?